S Michalem jsme se dali dohromady poté, co jsme byli nejlepší přátelé. I když se paradoxně říká, že z přátelství nemůže vzniknout po letech láska, nám se to stalo. Uvědomili jsme si to až poté, co jsme se oba ocitli připít na jedné z párty. Bylo to matoucí, ale přesto mimořádně krásné období, kdy jsme již znali dokonale a zároveň si užívali vše krásné, co přišlo. Ani ne po dvou letech vztahu jsme se rozhodli říci si své ano na malé svatbě, které se zúčastnili skutečně jen ti nejbližší. Vše vypadalo ideální, a tak jako my, i naši blízcí se těšili.
„Vždyť tito dva se znají snad celý život, tam není co pokazit, “ poslouchali jsme ze všech stran ódy na tom, jaké je to skvělé, že jsme se jen přece našli. Právě fakt, který byl naší největší nevýhodou, se však ukázal jako problém. Po pěti letech, kdy jsme oficiálně byli spolu, se najednou vášeň z našeho vztahu vytratila. Jen tak. Jakoby ze dne na den.
Hádky na maličkostech
Z Miša to doslova křičelo. Nikdy nepatřil k lidem, kteří by preferovali stereotyp, právě naopak. Stále byl zastáncem dobrodružství a spontánních věcí – a konec konců to byla jedna z vlastností, které jsme měli jako přátelé, ale i partneři, společné. Když se však rutina začala opakovat a my jsme zažívali každý den stejný scénář, nepomáhali nám ani spontánní výlety či rozhodnutí. Začali jsme se nudit a s nudou přicházeli hádky. Alespoň ty totiž představovali jako takové vzrušení.
Jednou večer jsem toho už měla plné zuby a rozhodla se odejít do baru. Neměla jsem konkrétní plán, prostě jsem chtěla vypadnout a zapomenout na to, co se děje v našem bytě. Netrvalo dlouho, když se mi promluvila známá tvář. „Tebe jsem jak dlouho neviděl, “ začal konverzaci Tomáš, kterého jsem naposledy viděla na střední škole. Možná za to mohly dva deci vína, ale zdálo se mi, že je hezčí, než jsem si ho pamatovala. Zmužnel a jeho charisma přitahovala nepochybně všechny ženy v okolí. „Takovou příjemnou společnost jsem nečekala, “ usmála jsem se na něj a najednou jsme se při víně začali mluvit o všem. O práci, plánech, ale i vztazích. Samozřejmě, pod vlivem alkoholu jsem mu vyklopila všechny naše problémy jako na talíři.
netypická záchrana
Sama sebe jsem překvapila tvrzením, že se obávám rozvodu. V reálném životě jsem toto slovo ani nevyslovila, ale faktem bylo, že v opilém stavu jsem prostě dávala svým myšlenkám i mluvenou podobu. „Okej, mám pro tebe radu, i když bude znít divně, “ začal mi vysvětlovat. „Není to pro každého, přiznávám. Ale já, když mám pocit, že se ve vztahu nudím, jednoduše jdu ven s tím, že mám povoleno od frajerky sbalit jakoukoli ženu. Pokud se to podaří, můžu si s ní i užít. Jakoby jsem byl prostě nezadaný, “ vysvětloval dále Tomáš s tím, že tento proces prý připomíná začátky budování vztahu.
„Praktikujeme to oba. Po tom, jak se ten druhý vrátí si najednou uvědomujeme to štěstí … samozřejmě je třeba znát hranici. Nedá se to dělat každý týden, ale adrenalin spojený s vášní dokáží mnoho, “ dodal mi a já jsem tuto myšlenku hned odsunula na druhou kolej.
Po příchodu domů mi to však nedalo a prozradila jsem tento plán Misovi. Ten, když slyšel popis Tomáše, ztuhl a jakoby všechny naše problémy zmizely. Žádný stereotyp a tehdy jsem to pochopila. I žárlivost dokáže být skvělou esencí vztahu – a to bez toho, abychom jeden druhého podvedli.
