Matouše jsem potkala v době, kdy jsem měla 22 let. Byla jsem poměrně mladá no to, co jsem k němu cítila, se mi zdálo dostatečně reálné na to, abych si s tímto člověkem uměla představit zbytek svého života. Náš vztah se nelišil ničím od těch ostatních – jakož i jiní, i my jsme měli své ups and downs a dokonce jsme se za čtyři roky randění dvakrát rozešli. Právě tyto nesrovnalosti nás usvědčily o tom, že spolu chceme strávit svůj život, a tak, když mě Matúš požádal o ruku, neváhala jsem a odpověděla ano. O rok na to se konala svatba.
První neshody a rozvod
První měsíce manželství se zdály ukázkové. Ani jeden z nás se nedal zviklat do toho, abychom měli rodinu – chtěli jsme si užívat čas, který můžeme trávit spolu. Věděli jsme, že s příchodem dítěte se tato situace změní a že je toho ještě tolik, co chceme vidět a zkusit. Na naši svatební cestu jsme se vybrali do Jižní Ameriky, kde jsme strávili tři krásné týdny. Z těchto zážitků jsme žili ještě následující měsíce a věřili, že taková cesta se brzy zopakuje. Naše rodina však proto neměla příliš pochopení. I když byly Matoušovi rodiče o něco benevolentnější, ti moji se nevěděli dočkat prvního vnoučete.
„Nemáte čas na to, abyste běhali jen po světě. Už nemáte dvacet, je čas, abyste už konečně začali přemýšlet jako dospělí lidé, “ řekla mi v zápalu hněvu moje máma a já jsem vybuchla. „Necítím se na to, aby to tak bylo, “ vykřičela jsem se na ni přímo před Matúšem. Něco jakoby se v něm zlomilo. Od toho dne jsme se neustále hádali, i když jsem si myslela, že jsme na stejné vlně. Nebyly.
Dospělo to až do stádia, kdy jsme se rozhodli jít od sebe. Nevěděli jsme řešit situaci a Matúš mi neustále vyčítal to, že se příliš dovádí a myslím jen na sebe. Prý jemu by už dítě nevadilo …
Po krátkých třech letech manželství jsme se oficiálně rozvedli. Rodiče to snášeli mimořádně obtížně a Matouš se mnou okamžitě přerušil kontakt. Do dnešního dne se nebavíme.
Nová šance?
Měla jsem 30 a týden po rozvodu. Cítila jsem se zničeně a zahanbeně. Místy mě dokonce chytala panika, že můj život skončil a zůstanu navždy sama. Ani nevím kdy nastal ten zlom, když jsem dala svým myšlenkám ráznou stopku a rozhodla se začít znovu. Úplně jinak. Aniž jsem se vázala a aniž jsem od života něco očekávala. Prostě jsem si začala užívat. Začala jsem se oblékat opět, jako v době, kdy jsem měla 22 let. Koneckonců, stále si to mohu dovolit.
Právě to mi pomohlo získat sebevědomí, které jsem rozvodem ztratila. Dnes nemám problém nechat se pozvat na drink a jen tak si zaflirtovť, aniž jsem se na člověka automaticky vázala. Užívám si nezávazný sex, ale vztahem se nebráním. Zároveň je však už nevyhledávám.
