Sofia se v 18 zamilovala do partnera své mámy. Ale absolutně bezhlavě. Když vyplula pravda na povrch, reakce mámy ji úplně dostala.
Přestože měl o dvacet let víc než já, fascinoval mě
S mámou jsme měli vždy velmi pěkný vztah. A opravdu kamarádský. Dokonce po tom, jak se s otcem rozvedli, jsme si vycházeli ještě lépe, ačkoli to velmi nebývá zvykem. Měla jsem 16, když se dala dohromady s Edem. Nejprve jsem jejich vztah velmi neschvalovala a nedokázala jsem mu upřímně porozumět, ale nakonec jsem pochopila, co na něm máma vidí.
Měla jsem čerstvě po 18 – tce, když jsem mámina partnera, začala vnímat tak trochu jinak. Edo byl velmi energický, dobrodružný, ambiciózní, miloval cestování, poznávání nových kultur a o všem mimořádně poutavě vyprávěl. Hodně jsem se s ním nasmiala, rozuměli jsme si skvěle a já jsem stále více chápala to, proč mou mámu upoutal. Přestože měl o dvacet let víc než já, fascinoval mě.
Ano, tušíte správně, moji rodiče mě měli na ten čas velmi brzy, těsně před osmnáctka. Takže stejně jako věkový rozdíl nebyl úplně markantní mezi mnou a jím, byl zanedbatelný iv jeho vztahu s mojí mámou.
Právě zde to začíná být zajímavější. Po oslavě 18 – ti narozenin, začala Sofi vnímat Eda jinak. Ne jako nevlastního otce, ale jako muže. Muže, který ji neuvěřitelně přitahoval a fascinoval zároveň. Byla jím zcela okouzlena ve všech směrech. Přitahoval ji, imponoval jí zkušenostmi, zkrátka se do něj bezhlavě zamilovala.
„Určitě jsem se neplánovala zamilovat do nevlastního otce, určité věci však v životě nedokážeme ovlivnit v takové míře jako bychom chtěli. Měla jsem strach, respekt, ale zároveň jsem tomu nedokázala sama zabránit.“
Sofi se svými pocity bojovala více než rok. Byla zamilovaná, no neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. To v ní prohlubovalo pocity úzkosti, zklamání ze sebe samé a strach z toho, co bude. Nakonec však její máma odhalila co se děje.
„Byla v šoku. Viděla jsem jí to v očích. No prioritou pro ni, jsem byla já. Proto se rozhodla tak, jak to dokáže jen maminka. A v mých očích stoupla v každém ohledu.“
Máma Sofie, se s Edem rozešla. Nechtěla pokračovat ve vztahu, ve kterém jí dcera trpěla. Věděla, že Edo není láskou života její dcery, že jde o pobláznění. Přesto, jí bylo jasné, že zatímco z jejich života Edo neodejde, Sofi na to sama nepřijde. A přesně tak to i bylo.
„Já jen věřím, že když se máma obětovala kvůli mně, přestože nemusela, najde štěstí. Takové to pravé, které nic a nikdo nezastaví. A také doufám, že jednou budu takovou skvělou mámou jako je ONA.“
